*[Informace od Thóta]

„Baal“ znamená „Pán/Lord“. „Baal-Berith“ znamená „Pán/Lord Berith“. Věští budoucnost, rozeznává minulost a dokáže proměnit kov ve zlato. Pomáhá ve vzestupu na vysoké pozice a získávat pocty. Mluví velmi zřetelně a má jemný hlas.
SIGIL

Baal-Bereth je otcem období Yule a Yule (Vánoc). „Vánoční stromek, který je dnes mezi námi tak běžný, byl stejně běžný i v pohanském Římě a pohanském Egyptě. V Egyptě byla tímto stromem palma; v Římě to byla jedle. Palma označovala pohanského mesiáše, jako Baal-Tamara. Jedle ho označovala jako Baal-Beritha.“¹ „Vánoční stromek, jak již bylo řečeno, byl v Římě obecně jiným stromem, dokonce i jedle; ale jednalo se o stejnou myšlenku, ať už se jednalo o palmu, nebo o vánoční jedli; která skrytě symbolizovala nově narozeného Boha jako Baal-Beritha, „Pána úmluvy“, a tím implikovala trvalost a věčnou povahu jeho moci, ne to, že poté, co padl před jeho nepřáteli, vítězně povstal a zvítězil nad nimi všemi.“ ²

V Egyptě uctívali Nimroda jako palmu a odkazovali na něj jako na mesiáše „Baal-Tamara“. Mezi nejstaršími z Baalů, byl známý jako Baal-Bereth, „Pán jedle“. Vyvinul se do podoby Baal-Beritha, „Pána úmluvy“. Ve starověkém Římě, kde také uctívali jedli, mu říkali „Baal-Berith“.

25. prosinec se v Římě slavil jako den, kdy se vítězný Bůh znovu objevil na zemi, a konal se v Natalis invicti solis, „Den narození nepřemoženého Slunce“. Vánoční kláda představuje mrtvé stádo Nimroda, známého jako Boha Slunce, ale pokáceného jeho nepřáteli; vánoční strom představuje Nimroda - znovuzrozeného zabitého Boha. Starobylý zvyk líbání pod větvičkou jmelí, známý druidům, pochází z Babylonu a představovoval mesiáše, „muže, který je ratolestí“. Jmelí bylo považováno za božskou větev - větev, která přišla z nebe a rostla na stromě, který vyrůstal ze země. Nimrod, bůh přírody, byl symbolizován velkým strom. Protože však byl v době své největší slávy pokácen a zabit, byl nyní symbolizován jako strom bez větví, kterému se říkalo vánoční kláda. Pak přišel velký had a ovinul se kolem Nimroda (stromu bez větví). Jako zázrakem se po boku seschlého stromu objevil nový strom, který symbolizoval Nimrodovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. Zde je vyobrazení starověké efezské mince:

Baal-Berith byl známý také jako „Pán úmluvy“ a „Bůh Berith.“ Byl oblíbeným bohem a byl uctíván v Kanaánu, ve Philistii, a Šekemu. Byl ochráncem smlouvy mezi Šekemem a některými sousedními kenaanskými městy, která byla původně nezávislá, ale nakonec si je podmanili Hebrejci.
„Každý Izraelec, který by mohl bydlet v Šekemu, by byl jednoduše chráněným cizincem, a ne účastníkem úmluvy. Chrám Baal-Beritha měl pokladnici, z níž občané odváděli příspěvky Abimelechovi. Právě tam se Gaal poprvé přihlásil jako vůdce vzpoury a v jejím obvodu se obyvatelé věže Šekemu („akropole“) našli dočasné útočiště před Abimelechem ke konci jeho povstání.“ ³

„Baal-Berith byl také známý jako „Bůh komunity“.

Níže jsou fotografie starověkých pozůstatků Baal-Berithova chrámu:

Pozůstatky Baal-Berithova chrámu jsou zakulacené, plošina vyplěněná zemí, na níž kdysi stával mohutný chrám. Chrám je datován do 13./12. století př. n. l. Měřil 26 metrů na délku a 24 metrů na šířku a jeho stěny byly silné asi 6 metrů. „Archeologové se domnívají, že se jednalo o dvoupatrovou budovu.

Měla jeden vchod na východě, uprostřed kterého stál sloup, který podpíral střechu a po obou stranách vchodu byla mohutná věž. Součástí východní věže bylo schodiště, které mohlo vést do druhého patra. Uvnitř hlavní haly byly dvě řady sloupů. Na půlkruhové plošině před chrámem se nacházela část posvátného sloupu nebo svislého kamene (na fotografii výše je vidět vpravo), Archeologové se domnívají, že označoval vchod do chrámu.“

________________________________________

¹ "The Two Babylons", Alexander Hislop 1858

² Encyclopedia Biblica: A Critical Dictionary of the Literary Political and Religious History the Archeology Geography and Natural History of the Bible © 1899

³Tamtéž.

Ilustrace vzaté z knihy: "The Two Babylons", Alexander Hislop 1858

Zpět na démoni, bohové pekla

© Copyright 2005, Joy of Satan Ministries;
Library of Congress Number: 12-16457